Básničky - Citáty - Povídky - Úvahy - Ostatní
 

     Chceme znát váš názor !!!
 
     Komentujte články, ať víme jestli se Vám naše tvorba líbí.  
     Welcome, Wilkomen, Bienvenida
 

Přemýšlela

18. května 2014 v 10:54 | Pumpkin |  Povídky
Přemýšlela

Seděla v zahradním křesle a přemýšlela. To křeslo nebylo ani zdaleka tak pohodlné, jak doufala, ale dnes po snídani v něm přece jenom zůstala sedět a jako by nasávala energii ze sluníčka, které už od rána slibovalo další horký letní den. Nakonec přece jenom vstala a vrátila se dovnitř. K žádnému výsledku se ani tentokrát nedobrala, a tak se rozhodla, že si půjde zaběhat. Běhání aspoň zaručuje výsledky.
Pohyb v přírodě aspoň na chvíli pomohl, a jelikož už vážně začínalo být docela horko, po návratu si šla zaplavat. Její dvě kočky se usadily na kraji bazénu a snad čekaly, až vyleze. Dnes ještě nedostaly najíst. Ještě několik dlouhých chvil si užívala osvěžující vodu, potom se po žebříku vyškrábala ven, přičemž oběma nenadšeným kočkám uštědřila nedobrovolnou spršku. O několik minut později už ale spokojeně vrněly nad plnými miskami.
Krátce před polednem usoudila, že práce už bylo dost. Zavřela notebook a zamířila do kuchyně. Čas na oběd. Rajčata, losos, rukola, možná kousek bagety. Na nic velkého zrovna neměla náladu. Svoje umělecké dílo pak snědla u malého stolku v kuchyni, načež se přesunula i se sklenicí ledové kávy k televizi. Čas na seriál.
Kolem třetí už bylo horko i v domě, a tak se rozhodla jít si zaplavat. Léto měla sice ráda, ale tyhle vysoké teploty byly úmorné. Ani si neuvědomila, že byla v bazéně tak dlouho, ale najednou slyšela na příjezdové cestě auto. Ten zvuk jí připomněl ráno. Teď už ale měla jasno, co bude dělat.
"Ahoj, táto!" mrkla na muže vystupujícího z auta, když se balila do ručníku.
"Kolikrát jsem ti říkal, že deset let není zas takovej rozdíl, abys mi říkala táto?" zamručel její přítel rozmrzele a zdálo se, že si z práce přivezl špatnou náladu. Ona se ale nenechala odradit a s nemizícím úsměvem ho objala, stále jen v plavkách a ručníku. A jemu to došlo.
 

Půlka prázdnin v tahu

1. srpna 2013 v 20:28 | Hellie |  Básničky
Půlka prázdnin v tahu
však nevěšme hlavu
půlka nás ještě čeká
stačí voda, plavky, deka.

Nevhodná láska

18. července 2013 v 20:39 | Pumpkin+Hellie |  Básničky
Nevhodná láska

Začalo to nevinně
po poslední hodině.
Byl tak hezký, byl tak milý,
jak prodloužit tuhle chvíli?
Člověk ho až skoro viní,
že má hezkou přítelkyni.
Pro něj moje pravda není,
dostalo se mi odsouzení,
a tak abych tu opodál

sám se sebou postával...

Spolupráce s d-meadow.blog.cz
 


Dopis

15. června 2013 v 23:28 | Pumpkin |  Ostatní
Dopis

Pamatuješ si, jak jsi mi mával? Říkala jsem si, že už tě nikdy nechci vidět... A docela to fungovalo.
Víš, i když jsem na to už nemyslela, pořád jsem si pamatovala, jak ses na mě díval. A nemysli si, že se dá zapomenout, jak ses usmíval. Nedá. Protože tak ses nikdy na nikoho jiného neusmíval.
Ze začátku sis to nechtěl připustit, nevzpomínáš si? S někým jsi byl, zdál ses spokojený. Jenže bavil by ses takhle se mnou, kdybys byl opravdu spokojený? Vážně myslíš?
Škoda, že jsi zapomněl, že všechno se dá změnit, že nic není napořád. Pomohla bych ti. Jenomže ty jsi, zdá se, nechtěl.
S politováním musím konstatovat jen to, že to prostě neklaplo. Snad někdy jindy. Co mě to popadlo, možná se ptáš. Kam se poděl realismus?
Ano, píšu ti do záhrobí, jenomže tohle si prostě musím vyjasnit, chápeš?
Miloval jsi mě?
A pokud jsi mě miloval, tak proč, proboha proč jsi nic neudělal?!
Omlouvám se, budu končit... Za pár hodin máš pohřeb, musím se přichystat. A potom... dopravit tenhle dopis.
S láskou
Navždy tvá jediná

Odvaha ukončit

15. června 2013 v 23:05 | Pumpkin |  Povídky
Odvaha ukončit

Tiskl si mě k hrudníku. Bylo vidět, jak se snaží, ale bylo v tom něco nepřirozeného. Zkrátka a dobře to nebylo to místo, kam patřím. On to věděl, já taky. Proč jsme ani jeden neřekli půl slova?
Bylo nám spolu dobře. Ten pocit, když máte někoho velmi blízkého. Někoho, s kým se můžete smát i brečet. Láska to ale nebyla. Tak co to tedy bylo? Ani jeden z nás to netušil. Ale chtěli jsme tušit?
A potom mě pustil, z ničeho nic. Nechtěl to tak, nechtěli jsme to tak ani jeden. Ale stát se to muselo.
Jedno můžu říct s jistotou. Cítit se sama nebylo ani zdaleka tak hrozné, jako být na místě, kam nepatřím. Otřela jsem si slzy a přitiskla se k němu zpátky, bála jsem se té tíhy samoty, která na mě najednou spadla.
"Promiň," zašeptal a jemně mě od sebe odstrčil. A je konec, bylo mi jasné.

Anděl

8. května 2013 v 21:26 | Pumpkin |  Básničky
Anděl
Za soumraku mezi stromy tiše jsem se plížila,
Zkoumala jsem zdali nějaká past anděla chytila,
Za soumraku mezi stromy potkala jsem tebe,
A v tu chvíli smála jsem se: "Děkuji ti, nebe!"
Jenže když jsem přišla blíž, vždyť ty křídla nemáš!
Stála jsem tam překvapená, od úžasu němá.
Pasti jsem si posbírala, už anděly nelovím,
Byli by-li lepší jak ty už se nikdy nedovím.
Tisknu se ve tvém náručí co pro mne znamená svět,
Vlastně jsem ráda, že nemáš křídla, nemůžeš mi uletět.

Čas plyne stále rychleji...
s tebou...

Vlastní názor

28. března 2013 v 20:41 | Pumpkin |  Básničky
Vlatní názor

Upáleni, zavražděni,
pro své vlastní přesvědčení,
oběšeni popraveni,
pro svou víru ve zlepšení.
Hloupá víra v nemožné!
Hloupé náboženství zlé!
Proč se to všechno takhle zvrátilo?
Vždyť ve starověku tak zle nebylo!
Hloupá, hloupá přesvědčení,
kvůli nimž jsme odsouzeni.

Anděl

20. března 2013 v 20:35 | Pumpkin |  Básničky
Anděl

Tiché slzy, pohledy k nebi,
jen pár vzlyků, nikdo to neví,
jsi anděl.
Vyhaslá svatozář, zlámaná křídla,
k slzám také bublinky z mýdla,
chybí ti nebe?
Zase schováš křídla do skříně,
otevřeš dveře, usměješ se nevinně,
miluju tvůj úsměv.
Můžeš být šťastný i bez nebe?
Byla bych šťastná já bez tebe?
Jsi můj anděl...

Konec cesty

20. března 2013 v 7:04 | Pumpkin |  Básničky
Konec cesty

Dvojí slzy tiše kanou
z továrního komínu,
dvojí slova nepřestanou
tišit naděj na víru.
Jenže tahle naděje
neutiší více slzy,
slovo víc nezahřeje,
nestačí říct, že tě to mrzí.
Až na okraj souznění,
na hranici lásky,
poběž se mnou bez starostí,
nedělej si vrásky.
Najednou nejsem si úplně jistá,
je tohle vlastně správné rozhodnutí?
Obloha temná, jen kouřová místa,
úplněk k pochybám opět mne nutí,
daruji ti poslední tázavý pohled,
je to to, co opravdu chci?
Nicméně výbornou práci jsi odved',
už nepochybuji.
Pro každého ze sta,
je tu jiná cesta,
v dlani cítím slabý tah,
je z tebe vrah.

Pro Něj

18. března 2013 v 20:19 | Pumpkin |  Básničky
Pro Něj

Ač nechceš stále okolí
najevo to dát,
a myslíš, že to přebolí,
to, žes ji měl moc rád,
ať se snažíš usmívat,
rozdávat vtipné hlášky,
ví to jen kdo tě má rád,
že tajně bereš prášky.
Zase do zdi bušit pěstí,
nadávky a slzy,
dvě pilulky na neštěstí,
třetí přijde brzy.
Jenže lidské vztahy jsou všude,
přestože její úsměv ti chybí,
vždycky někdo další tu bude,
komu se naopak ten tvůj líbí.
Není snad zbytečné trápit se pro ni?
Dveře otevřené, budoucnost nejasná,
vím, že nejsi sám, kdo slzy roní,
je snad ta jediná na světě úžasná?

Snad Mu vlak života neujede...

Kam dál