Básničky - Citáty - Povídky - Úvahy - Ostatní
 

     Chceme znát váš názor !!!
 
     Komentujte články, ať víme jestli se Vám naše tvorba líbí.  
     Welcome, Wilkomen, Bienvenida
 

Červenec 2012

Mapa

26. července 2012 v 22:44 | Pumpkin |  Básničky
Mapa

Prstem po mapě
projedu za chvíli celičký svět,
vyznání lásky
skryj do pár kratičkých vět.
Tebe, má lásko,
vzala bych třeba na kraj světa,
tebe, lásko,
vystihne dobře jediná věta.
Žít i zemřít
pro tebe klidně i jediný den.

Noviny

26. července 2012 v 22:27 | Hellie |  Básničky
Noviny

Ráno si dám kávu,
když sedmou odbíjejí hodiny,
přečtu si noviny
o sportu a o právu.

Když osmou odbíjejí hodiny,
zavřu noviny,
dopiju kávu
a jdu se věnovat své práci-právu.

Smrtící měsíc

25. července 2012 v 9:43 | Pumpkin+Hellie |  Básničky
Měsíc je přirozenou družicí Země,
patří k Zemi jak ty lásko ke mně.

Měsíc trvá dámský cyklus,
už měsíc drží tě hnusný virus.

Měsíců je dvanáct a každý jiný,
cítím se za to tak trochu vinný.

Na měsíc vyjí psi,
ztrácíš se, už to nejsi ty.

Měsíc k nám odráží sluneční světlo,
z tebe teď pomalu vyprchá teplo.

Měsíc je přirozenou družicí Země,
ten AIDS, lásko, promiň mi, máš vlastně od mě.

Celoroční blbost

24. července 2012 v 8:48 | Pumpkin+Hellie |  Básničky
Měsíc září jasnou září,
ať je srpen nebo září.
Za měsíčku chodit budem,
ať je březen nebo duben.
Na měsíček vyjou vlci,
ať už v lednu či v prosinci.
Můj měsíček nemá vadu,
jak v říjnu tak v listopadu.
A měsíček vyjde,
i když únor přijde.
Měsíček můj milenec,
květen, červen, červenec.

poetry-club-blog

23. července 2012 v 14:24
Píšeš často básničky? Píšeš rád/a básničky? Dáváš je na blog?

Staň se členem poetry-club-blog !!!!

O co jde?
Jde o spolek blogů, které na svůj blog sem tam napíšou básničku...

Co to zahrnuje?
Vaše jméno a adresu blogu zveřněné tady a nějaké básničky, které sem tam zveřejníte na svém blogu.A tuhle ikonku kdekoli na vašem blogu

Jak se zapsat?
Do komentářů napíšete:
  1. Jméno
  2. adresa blogu
  3. básnišku nejméně o šesti verších nebo odkaz na ni
Pokud se stanete členy měli by jste básničku zveřejnit alespoň jednou za dva týdny.

Anděl vs ďábel-5.část

23. července 2012 v 11:29 | Pumpkin |  Povídky
Anděl vs ďábel-5.část

Bolest to byla opravdu nesnesitelná, ale jedinkrát jsem nepomyslela na únik. Minuty trýznivých křečí se táhly jako hodiny, hodiny jako dny a dny jako měsíce. A stále to nepřestávalo. Na jedinou sekundu bolest utichla, aby to za pár vteřin začalo celé znova, ale slíbila jsem si, že to vydržím, že se nevzdám. Pro něj.
Proces lámání křídel byl velmi časově náročný. Trval měsíce, ačkoliv času ve světě živých se to netýkalo. Do tohoto času byl přepočítán na dva dny. Bylo to z prostého důvodu, pokud si anděl strážný ponechal v tomto světě jisté závazky, musel se zase brzy vrátit. Nyní jsem byla opět mezi živými a mohla jsem být už jen jeho. Jak jsem se mýlila!
Když jsem se ocitla opět ve svém bytě, který mi už zůstane, dala jsem si horkou sprchu a pěkně se oblékla, navoněla a upravila. Před odchodem jsem se usmála na svou dvojnici v zrcadle. Mé andělské já zavzlykalo nad ztrátou sněhově bílých skvostů, ale odraz se stále usmíval při představě, že ho uvidím. Vydala jsem se za ním.
Dveře mi otevřela jeho sestra se slzami jak na tváři tak na duši. Co se děje?

Anděl vs ďábel-4.část

23. července 2012 v 9:11 | Pumpkin |  Povídky
Anděl vs ďábel

Bůh mě ještě chvíli přemlouval. Že prý jsem jeden z Diových nejoblíbenějších andělů. Že mám nejzvonivější smích z celé věčnosti. Moji duši snadno přeladí. A moje křídla zdobí nejjemnější peříčka. Jenže Zeus si brzo najde jinou, Afroditin smích je mnohem lákavější, kdyby mi přeladil duši, naprosto by změnil mou podstatu a křídel... Ač nerada, vzdám se jich. Pro něj. A pro něj se jich vzdám vlastně i ráda. "Je to moje konečné slovo. Ať už to mám za sebou, Bože," zpečetila jsem svůj osud.
Dionýsovi ukapla jediná slza, Afroditin smích utichl a Zeus poslal směrem ke světu živých pár divokých blasků. Duše mrtvých si rukama zakrývaly uši, celou věčností se totiž nesl můj srdceryvný křik. Původně jsem chtěla držet jazyk za zuby, ale po pár minutách jsem to vzdala. Ono lámání křídel opravdu bolí. A celkem dost. Jen ať po mě můj brzo již bývalý domov truchlí.

Dneska trochu kratší... Jinak, pokračování je jen na vás, jako obvykle.

Školní jídelna

22. července 2012 v 16:48 | Pumpkin |  Básničky
Školní jídelna

Poslední hodina,
zvonek nás napíná,
a pak, když zvoní,
letíme do ní.

Školní jídelna,
polívka spálená,
studený řízky,
stolečky nízký.

Kuchařky nerudný
kaši nám naložej,
z čeho ji dělají
raději nezkoumej.

Jídelna školní,
už nechci do ní,
na ten hnus fakt nemám náladu,
to radši zůstanu o hladu.

Optimismus, vážení,
otázka je, zda tohle se změní...

Smutný klaun

20. července 2012 v 9:21 | Hellie |  Básničky
Z hlavy mu spadnl veliký klobouk
z nosu si strhnůl bambuli
bylo to třeba před nějakou dobou
teď se nesmál nýbrž tvářil jako by spolk kyselou bobuli.
Rukávem setřel si část líčení
kabát byl sice jen půjčený
a přestože byl švorc a neměl na jeho splacení
špinavý a roztrhaný už nebyl k vrácení.
Láhev s vínem zvedl k nalíčené puse
pil už nekolik hodin v kuse
smrděl kouřem a zvratky
dětský smích chtěl by zpátky.
Děti se s ním ale nesmály
při pohledu na něj plakaly
a tak chudý byl a sám
co pomůže mu, se vás ptám.
Optimismus mu chybí...
tuto básničku najdete také zde: http://d-meadow.blog.cz/

Kde je domov

18. července 2012 v 12:09 | Hellie |  Básničky
Po tváří mi stekla horká slza dojetí
vracím se do maminčina obětí
už vidím kouř stoupající z komína
pod ním se vaří polévka matčina.

Už vidím známé stavení
oprýskaná okna jako by dávala mi znamení
že jsem zase doma
zdejší krajina mi je povědomá.

Jak se blížím napínám uší
čirá radost mi naplňuje duši
Zatáhnu za kliku třesoucí se rukou
spocené čelo otřu si parukou
dveře nejsou zamčené
jsou známě zelené.

Za dveřmi je ticho
volám svojí maminku
stahuje se mi břicho
ke křiku mám záminku.

Místo matky najdu vyděšenou ženu
pohltil mě stín
zmohnu se jen k jednoum stenu
se slovy ženy mě drtí stín.

Zavírám za sebou zelená dvířka
v oknech se zablískla kovová mřížka
jsem si teď vědoma svých naivit
pomalu půjdu hřbitov navštívit
a rozloučit se s maminkou
už se nevrátím do toho domu s tou cizinkou.

Kde je můj domov teď?