Básničky - Citáty - Povídky - Úvahy - Ostatní
 

     Chceme znát váš názor !!!
 
     Komentujte články, ať víme jestli se Vám naše tvorba líbí.  
     Welcome, Wilkomen, Bienvenida
 

Padlá

14. července 2012 v 21:50 | Pumpkin |  Povídky
Padlá

Ztratila čest a ztratila duši, ztratila i šanci na budoucnost. Teď může jen dál utíkat před osudem svým, jemuž neunikne nikdo z nás. Ani ona neuprchne před děsivým koncem. Otázkou zůstává, zda-li je toto rozhodnutí správné. Je lepší zbaběle oddalovat hrůznou událost nebo se ctí, důstojností a jistou grácií přijmout nevyhnutelné?


Jenže ona už zvolila. Vydala se cestou utrpení, opovržení, nectnosti. Cestou plnou nedůvěry a lží. A také zármutku. Do svého trpkého konce si bude klást jedinou otázku: Zvolila jsem dobře?protože tato cesta bude mnohem delší, než by kdy očekávala. Chtěla si prodloužit svou životní pouť, tak ať si vypije hrnek plný důsledků. Pak se jí osud sytým smíchem vysměje za její chyby. A mohla si za to jen a jen sama...
Osamělá poutnice uhání krajinou. Vlastně už jen ztrápeně šoupe nohama, síly jí došly před dlouhou chvílí. I zběsilý řev se s postupem času měnil v ještě hrozivější šepot o sebepoznání a touze po rychlém konci. Jako zázrakem přežívala mnohem déle, než by měla. Nejedla a nepila, ale přestože jí síly nezvratným tempem ubývaly, organismus stále fungoval. Začínala být opravdu zoufalá. Ač si nemyslela, že by si kdy dokázala ublížit, nyní ten čas nastal. Řada drobných ranek již pokrývala její tělo, na víc neměla sílu. A tělo ne a ne zemřít.
Děsivé chvíle kdy skučela žalem a bolestí na chvíli vystřídaly záblesky naděje. Svítila jasně jako Polárka a dodávala jí síly ke zcela nepatrnému odhodlanému úsměvu. Její tělo je přece jen z masa a kostí a čáry neexistují, tudíž nemůže vydržet víc, než dovolují fyzikální zákony. Dávala si den, maximálně dva. Tahle myšlenka jí dodala odvahu zase vstát a jít, nehledě na věechny bolístky. Opět se postavila na nohy.
Pozdě večer téhož dne vycítila změnu. Poznala, že její tělo se začíná připravovat na smrt. Rychle přehodnotila svůj odhad a místo dalšího dne si dávala pár hodin. Jiskřička naděje znova vzplála.
Smrt nepřicházela. S přibývajícím časem se jí opět zmocňovalo zoufalství a už nevěděla, jak z toho ven. Cítila, jak její tělo pomalu chládne, jakoby spolykala jed, ale věděla, že tohle není otrava. Nastával nezvratný konec její existence. Mohl trvat i hodiny, ale konečně byl tady. Vyloudila kraťoulinký úsměv a posadila se na nedaleký balvan. Nezbývá než čekat.
Po několika desítkách hodin vycítila další proměnu. Vytoužený cíl její cesty přišel. Lehla si do trávy a majestátně složila ruce na hrudi. V tu chvíli uronila poslední kapičku slzy.

Zemřela s úsměvem na rtech.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Findë Findë | 15. července 2012 v 18:13 | Reagovat

Krásné, ač smutné. Moc se mi to líbilo, akorát slovní spojení kapička slzy mi přijde poněkud zvláštní.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama