Básničky - Citáty - Povídky - Úvahy - Ostatní
 

     Chceme znát váš názor !!!
 
     Komentujte články, ať víme jestli se Vám naše tvorba líbí.  
     Welcome, Wilkomen, Bienvenida
 

Červen 2013

Dopis

15. června 2013 v 23:28 | Pumpkin |  Ostatní
Dopis

Pamatuješ si, jak jsi mi mával? Říkala jsem si, že už tě nikdy nechci vidět... A docela to fungovalo.
Víš, i když jsem na to už nemyslela, pořád jsem si pamatovala, jak ses na mě díval. A nemysli si, že se dá zapomenout, jak ses usmíval. Nedá. Protože tak ses nikdy na nikoho jiného neusmíval.
Ze začátku sis to nechtěl připustit, nevzpomínáš si? S někým jsi byl, zdál ses spokojený. Jenže bavil by ses takhle se mnou, kdybys byl opravdu spokojený? Vážně myslíš?
Škoda, že jsi zapomněl, že všechno se dá změnit, že nic není napořád. Pomohla bych ti. Jenomže ty jsi, zdá se, nechtěl.
S politováním musím konstatovat jen to, že to prostě neklaplo. Snad někdy jindy. Co mě to popadlo, možná se ptáš. Kam se poděl realismus?
Ano, píšu ti do záhrobí, jenomže tohle si prostě musím vyjasnit, chápeš?
Miloval jsi mě?
A pokud jsi mě miloval, tak proč, proboha proč jsi nic neudělal?!
Omlouvám se, budu končit... Za pár hodin máš pohřeb, musím se přichystat. A potom... dopravit tenhle dopis.
S láskou
Navždy tvá jediná

Odvaha ukončit

15. června 2013 v 23:05 | Pumpkin |  Povídky
Odvaha ukončit

Tiskl si mě k hrudníku. Bylo vidět, jak se snaží, ale bylo v tom něco nepřirozeného. Zkrátka a dobře to nebylo to místo, kam patřím. On to věděl, já taky. Proč jsme ani jeden neřekli půl slova?
Bylo nám spolu dobře. Ten pocit, když máte někoho velmi blízkého. Někoho, s kým se můžete smát i brečet. Láska to ale nebyla. Tak co to tedy bylo? Ani jeden z nás to netušil. Ale chtěli jsme tušit?
A potom mě pustil, z ničeho nic. Nechtěl to tak, nechtěli jsme to tak ani jeden. Ale stát se to muselo.
Jedno můžu říct s jistotou. Cítit se sama nebylo ani zdaleka tak hrozné, jako být na místě, kam nepatřím. Otřela jsem si slzy a přitiskla se k němu zpátky, bála jsem se té tíhy samoty, která na mě najednou spadla.
"Promiň," zašeptal a jemně mě od sebe odstrčil. A je konec, bylo mi jasné.